Orlanskiho klasifikace

Je klasifikace meteorologických procesů a jevů na základě jejich rozměrů, kterou navrhl Orlanski v roce 1975. Mikroměřítko tvoří jevy o rozměru pod 2km, mezoměřítko (viz též mezosynoptické měřítko) jevy o rozměrech do 2 000km a jevy s většími rozměry třídí klasifikace do makroměřítka, které se označuje jako synoptické měřítko. Každá kategorie má ještě podrobnější členění. Tato klasifikace je v současné době uznávána a hojně používána, byť existují velmi podobné klasifikace od jiných autorů (např. Fujita, 1981).

• Mikro-y (rozměry pod 20m, např. turbulence)
• Mikro-Beta (rozměry 20-200m, např. rarášek)
• Mikro-Alfa (rozměry 200-2 000m, např. tornádo)
• Mezo-y (rozměry 2-20km, např. konvekce)
• Mezo-Beta (rozměry 20-200km, např. mořská bríza)
• Mezo-Alfa (rozměry 200-2 000km, např. atmosférická fronta, tropická cyklona)
• Makro-Beta (rozměry 2 000-20 000km, např. baroklinní vlny)
• Makro-Alfa (rozměry nad 20 000km, např. slapové vlny)